Blog
Ambulantní centrum, lůžková oddělení, RTG a SONO, lékarna.
Nejen pro Prahu 3.
„Rentgen je zatím jediný způsob, jak nahlédnout do lidského těla bez operování,“ říká Dana Drábová
Šimon Ornest:
Vítejte u nového dílu podcastu Křižník Žižkov, který pro vás připravujeme v Nemocnici sv. Kříže.
V dnešním díle se zaměříme na jednu z nejběžnějších zobrazovacích metod používaných ve zdravotnictví – rentgen. Podíváme se na to, jak se ve zdravotnictví využívá radioaktivita a zdroje ionizujícího záření pro diagnostiku a terapii.
Je pro mě velkou ctí, že v našem studiu mohu přivítat první dámu jaderné fyziky, předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, paní Danu Drábovou.
Dana Drábová:
Dobrý den.
Šimon Ornest:
Paní Drábová, když se řekne „jádro“, spousta lidí hned podvědomě zpanikaří – radiace je poněkud abstraktním strašákem, není vidět, není cítit, nehoří… a přitom víme, co dokáže způsobit.
Nejdůležitějším polem působnosti jaderných technologií přitom je – a ještě dlouho bude – medicína.
Jak často se rentgeny a zařízení na ozařování při onkologických onemocněních musí kontrolovat?
Dana Drábová:
Každý z těch přístrojů – a ony se nepoužívají jen při léčbě onkologických onemocnění – má svůj pevně stanovený interval, ve kterém musí proběhnout řada zkoušek. Je to podle toho, jak velké riziko je s případným nesprávným chodem toho přístroje spojeno. Takže úplně nejčastěji se kontrolují právě ty přístroje, které se používají v radioterapii pro léčbu onkologických onemocnění.
Protože tam opravdu hrozí to, že když ta dávka nebude doručena na správné místo, tedy do toho nádoru, a ve správné velikosti, tak ta léčba a to ozáření může přijít vniveč, nedoručí se ten léčebný účinek. A naopak si můžete ozářit tkáň, která je zdravá a vůbec to ozáření nepotřebuje a vy ho nechcete. Takže jak ozařovací plány, tak správná funkce přístroje pro radioterapii se kontroluje velmi důkladně a nejčastěji.
Ale jak jste zmínil, jaderné technologie používáme v lékařství i pro jiné účely. Všechno to začalo objevem Konrada Wilhelma Röntgena v roce 1895, který zjistil, že paprsky, které nazval X, protože si původně neuměl úplně vysvětlit, jak a proč to vlastně funguje, mají fascinující vlastnost. Ony se umějí podívat pod povrch lidského těla, aniž byste s tím povrchem musel něco dělat.
To znamená, že lékaři dostali do ruky nástroj, který je v diagnostice dodnes nepřekonaný, přes všechny pokroky. Magnetická rezonance, ultrazvuky… nevíme, čím bychom rentgenovou diagnostiku nahradili. Dovolte mi uvést několik čísel: na světě se udělají 4 miliardy rentgenovských snímků ročně, v České republice 20 milionů. Tím pádem tohle – a ne jaderné elektrárny – je úplně nejužitečnější způsob, jakým se lidstvo doposud naučilo radioaktivitu či ionizující záření využívat. Ty rentgeny jsou také různého stupně složitosti a zase je pro ně nastaven určitý interval, podle toho, jak složité jsou.
Začneme od těch nejjednodušších, to jsou zubní rentgeny – jak panoramatické, tak intraorální, a zastavíme se někde u počítačové tomografie, což je ta složitější technologie pro RTG diagnostiku používaná a znova opakuji: podle toho, jak složitá ta technologie je, a také podle toho, jaké dávky záření pacient při jejím použití obdrží, a jaké může obdržet, když ten přístroj nebude fungovat správně. Nestává se to často. Počet případů, kdy ta technika nefunguje správně, je velmi malý. Ale nemělo by se to stávat vůbec. Takže největší pozornost se věnuje funkci toho CT.
Šimon Ornest:
Já tady sedím a ani nedutám, to byla záplava nových informací. Budu si ten podcast muset ještě sám poslechnout, aby mi nic neuniklo… ale utkvělo mi, že rentgen je neinvazivní metoda, jak se podívat pod povrch lidského těla. To je strašně zajímavá věc a došla mi až teď, když jsem vás poslouchal.
Dana Drábová:
Výborně jste si to shrnul!
Šimon Ornest:
Kontrolujete i obsluhující personál, zda není náhodou ozářený? A také jestli umí s přístrojem správně zacházet?
Dana Drábová:
Ano, to je součástí – protože to, co člověk vymyslel, a to, co člověk provozuje, je vždy nejvíc náchylné k lidské chybě. A z hlediska kontroly dávek, které obdrží personál, tak ten personál je povinně vybaven filmovým dozimetrem, který zaznamenává dávky.
Obecně jsou velmi nízké, ty nejvyšší – a to je taková poznámka pod čarou – bývají detekovány ve chvíli, když se někde zapomene plášť s dozimetrem na kapse.
Šimon Ornest:
Dalo by se říct, kolik rentgenových vyšetření za rok je už „moc“?
Je vůbec možné člověka v rámci diagnostiky ohrozit na zdraví tím, že ho vystavíme vysokému počtu ozařování?
Dana Drábová:
To nelze takhle jednoduše říci. Vždycky je úlohou indikujícího lékaře zvážit, jestli tu informaci potřebuje a jestli ta informace, kterou tím vyšetřením získá, není nahraditelná nějakou jinou metodou, popřípadě – a tam ještě potřebujeme pokročit v digitalizaci – jestli už podobné vyšetření nebylo provedeno před rozumně krátkou dobou, aby se dala ta informace použít.
V každém případě vždycky je potřeba uvažovat přínos toho vyšetření. Ty dávky by neměly být zbytečné, to znamená, že by se to vyšetření nemělo předepisovat ve chvíli, kdy není nutně potřeba. A nebo ho můžete nahradit nějakou jinou metodou, která ionizující záření nevyužívá. Ale na druhé straně je ta úvaha – potřebuji to pro zjištění stavu pacienta?
Šimon Ornest:
Je vůbec nějaký rozdíl – a pokud ano, jak velký – mezi radiologickou zátěží z CT a RTG?
Dana Drábová:
Poměrně velký. Počítačová tomografie (CT) má velmi dokonalou zobrazovací schopnost a informace, kterou ošetřujícímu lékaři přináší, je dokonalejší než to, co získáte použitím toho rentgenu ze starších dob. I když mají pořád své uplatnění. Ale „platíme“ za to vyšší dávkou, já to porovnám na příkladu vyšetření břicha: normálním skiagrafickým rentgenovým přístrojem je doprovázeno zhruba desetinovou dávkou ve srovnání s vyšetřením trupu pomocí CT.
Na druhou stranu ta dávka není tak vysoká, že by mohla přinést nějaké významné riziko pacientovi, a ta informace je mnohem komplexnější. Takže to rozhodnutí dnes směřuje spíše k tomu CT.
Šimon Ornest:
S nízkou mírou radiace se setkáváme v různých životních situacích, například když letíme letadlem. Jaká je míra ozáření při RTG snímkování ve srovnání například právě s létáním letadlem?
Dana Drábová:
Vezměme si například ten nejjednodušší snímek, což je snímek plic. Při tomto vyšetření na jeden snímek obdržíme asi desetinu dávky ve srovnání s letem Praha–New York–Praha.
Šimon Ornest:
To je zajímavé. Přiznám se, že jsem donedávna vůbec netušil, že se kuřáci vystavují účinkům radioaktivních látek.
Dočetl jsem se, že každá cigareta obsahuje mimo jiné taky olovo-210 a polonium-210. Radioaktivní částečky se usazují v plicích a kvůli dehtu mají dostatek času se zde rozložit. Do plic kuřáků se tak uvolňuje radioaktivní záření alfa.
Je to pravda? Pokud ano, proč se o tom málo ví?
Dana Drábová:
Je to pravda. Na druhou stranu, nic není jenom černé, nebo jenom bílé. Dehet zase chrání povrch plic před možnou repozicí částic alfa z vdechovaného radonu.
Takže je to taková kombinace. Ale když chceme srovnání, tak roční dávka, kterou obdrží kuřák při vykouření jednoho balíčku cigaret denně, je asi tak srovnatelná s tím jedním vyšetřením hrudníku pomocí skiagrafie.
Nemyslím jenom ten jednoduchý snímek plic, ale komplexnější vyšetření hrudníku.
Šimon Ornest:
Vidíte, a v nemocnici se s vámi lidi budou někteří pacienti handrkovat, že se zbytečně nechtějí vystavovat účinkům RTG záření. Pak si jdou zapálit a vyjde to nastejno! Jen z toho nevylezou snímky.
Dana Drábová:
Vidíte, a já jsem se vlastně za celou svou poměrně dlouhou praxi nesetkala s pacientem, který by uvažoval o riziku záření v souvislosti s rentgenovským vyšetřením. Ale možné to samozřejmě je.
Tam dochází k takovému zvláštnímu psychologickému efektu, že to záření z rentgenu ten pacient automaticky vnímá jako něco, co mu pan doktor předepsal a tím pádem je to k dobrému.
Šimon Ornest:
Takže je na tom lékaři, aby případně korigoval ty pacienty, kteří by to vyžadovali příliš často.
Dana Drábová:
Ano, a věnujeme poměrně velkou pozornost právě vzdělávání lékařů. Je to složité, protože už k nám začíná pronikat taková ta americká praxe a lékaři si dávají velký pozor, aby pacientovi poskytli, co mu poskytnout mohou, protože jestliže mohou, tak ve vnímání pacienta by měli. A když mu to neposkytnou, tak je záhodno je žalovat.
Nemáme to tak často, jako ve Spojených státech, kde v čekárně s pacientem už sedí právník a hned se ho vyptá, jestli vše proběhlo tak, jak má. A když ne, tak vám vymůžeme nějakou kompenzaci, nebo to aspoň zkusíme.
Tak tohle k nám ještě nedoputovalo, ale přesto jsme se několikrát setkali s tím, že přijede pacient po nějaké nehodě či havárii, kdy je zcela evidentní, že například neutrpěla hlava. Přesto se to CT hlavy automaticky dělá. Ono tedy je potřeba říci, že jestli je v našem těle nějaký orgán, který není citlivý na ozáření, a to tak, že skoro vůbec, tak je to mozek.
Šimon Ornest:
Moje další otázka v podstatě trochu navazuje na to, co jste teď říkala. Protože sehnat do nemocnice kvalitního radiologického asistenta je dnešní době téměř nadlidský úkol. Čím to je? Není tento obor dostatečně „atraktivní“?
Co by se s tím dalo dělat, zvýšit záření? :)
Dana Drábová:
Zvýšit prestiž toho oboru. A já teď řeknu něco lehce ošklivého směrem k medicínskému stavu: zvýšit respekt doktorů směrem k radiologickým asistentům. Protože když neoplýváte patřičnými tituly, tak v řadě případů (nic neplatí stoprocentně a těm kteří to nedělají, se omlouvám) se na ty radiologické asistenty doktoři dívají kapku svrchu.
Šimon Ornest:
Dnes jste měla možnost prohlédnout si rentgenové zařízení, které k snímkování využívá naše nemocnice.
Jaký je rozdíl v záření mezi moderními přístroji jako máme u nás a staršími modely – je vůbec nějaký?
Dana Drábová:
Je – a čím modernější přístroj, tím nižší dávková zátěž pro pacienta při zachování stejné, ne-li vyšší, kvality zobrazení.
Šimon Ornest:
Na náš rentgen jsme náležitě hrdí a tak se musíme zeptat: troufla byste si tvrdit, že radiační situace v Nemocnici sv. Kříže zůstává normální? :)
Dana Drábová:
Vzhledem k tomu, jak jsem si měla možnost prohlédnout ten přístroj, ale zejména, jak jsem se měla příležitost seznámit s úžasnou rentgenologickou laborantkou, paní Střihavkovou, která ho obsluhuje, tak si myslím, že zcela jistě.
Šimon Ornest:
Moc děkujeme za návštěvu i rozhovor.
Dana Drábová:
Já moc děkuji za pozvání.
–––––
Objednejte se na RTG nebo SONO online prostřednictvím jednoduchého formuláře.
Publikováno: 2. 4. 2024
