Blog
Ambulantní centrum, lůžková oddělení, RTG a SONO, lékarna.
Nejen pro Prahu 3.
Podcast Křižník Žižkov #36: Komu pomůžou lůžka sociálně-zdravotního pomezí?
Tomáš Krajník: Dobrý den.
Lucie Řeháková: Dobrý den.
Šimon Ornest: Začneme od základu. Jaké typy lůžkové péče existují?
Lucie Řeháková: Rozlišujeme tři základní typy lůžkové péče: akutní, následnou a sociální. A od Nového roku pak i lůžko sociálně-zdravotního pomezí. Kromě těchto lůžek existují ještě lůžka hospicového typu.
Šimon Ornest: Čím se lůžka sociálně-zdravotního pomezí liší od běžného hospitalizačního lůžka a proč o ně roste zájem?
Lucie Řeháková: Lůžka sociálně-zdravotního pomezí jsou určena osobám, které nevyžadují plně intenzivní ústavní zdravotní péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny obejít se bez zdravotní péče a pomoci druhé osoby, například v domácím prostředí. Tuto druhou osobu ovšem často nemají k dispozici a nemohou být proto propuštěni z nemocnice. Zájem od tato lůžka roste v důsledku stárnutí populace, nárůstu chronických nemocí a především kvůli nedostatečné kapacitě sociálních služeb.
Šimon Ornest: Jaký je vůbec rozdíl mezi lůžkem sociálním a lůžkem sociálně-zdravotního pomezí?
Tomáš Krajník: To je otázka, kterou si spousta odborníků klade roky, a existuje na ni spousta odpovědí. Za sebe bych rád připomněl případ našeho pacienta, kterého jsme také v našem podcastu už zmiňovali. Šlo o pacienta se složitým sociálním zázemím – dá se říct, že to byl člověk bez domova, kterého jsme přijali z Vinohradské nemocnice. Byl u nás dlouhodobě hospitalizován, odmítala ho jakákoliv sociální péče, prakticky by skončil na lavičce, kde by záhy zemřel. My jsme mu prodloužili život, pomohli jsme mu. Bohužel ve výsledku jsme zaplatili 2 miliony korun, protože Vojenská zdravotní pojišťovna v rámci revizní práce došla k závěru, že od určitého data měl být v hospicu nebo sociální péči. Neřešila, že nebylo možné takový přesun zajistit, a bezprecedentně nám přeúčtovala bezmála 2 miliony korun jako náklady na hospitalizaci.
Šimon Ornest: Což vlastně logicky vede k otázce, kdo takové lůžko sociálně-zdravotního pomezí využívá nejčastěji a jaké situace k tomu obvykle vedou?
Lucie Řeháková: V podstatě jde o taková přemosťovací lůžka, která slouží pro přechod mezi zdravotní a sociální péči. Nejčastějšími uživateli těchto lůžek jsou senioři a dospělí s chronickým onemocněním, případně lidé bez rodinných vazeb.
Šimon Ornest: Když se zeptám na finance, jak se takové lůžko financuje? V čem je to jiné, když se na něj člověk dostane?
Tomáš Krajník: Tady to je asi otázka víceméně na ekonomiku nemocnice a řízení těchto lůžek. A je nutné upozornit na jednu nespravedlnost, která je historicky daná, tedy že se nedá říct, že ode dne úterý 1. června byl pacient vhodný pro sociální lůžko. Ze zdravotní péče se do té sociální přesouvá postupně. A co si tedy klade za cíl tato úprava zákona? Cílem je, aby vznikla nějaká transitní perioda, kdy ten pacient je na lůžku, které je z části ještě svým způsobem zdravotní, ale z části už ho připravuje na sociální péči. Náklady se férově rozdělí mezi ministerstvo zdravotnictví, potažmo zdravotní pojišťovnu, a mezi ministerstvo práce a sociálních věcí, které zajišťuje financování sociální péče.
Šimon Ornest: S jakými problémy se potýkáte při přesunu na lůžko sociálně-zdravotního pomezí?
Lucie Řeháková: Občas se nám stává, že rodina nespolupracuje ve věci přemístění pacienta na lůžko sociálně-zdravotního pomezí. Mnozí k přesunutí pacienta prostě nemají motivaci. Například, když po úhradě hospitalizace zbyde ještě určitá částka z důchodu, tak pak slouží v rodinném rozpočtu k úhradě dalších nezbytných výdajů.
Tomáš Krajník: Dá se říct, že často třeba pomáhá udržet byt, který je prázdný, pomáhá to i s jinými věcmi, které jsou vysvětlitelné. Abychom neříkali, že vždy jde jen o to, že senior slouží jako kasička k tomu, aby se mohlo jet k moři.
Šimon Ornest: Můžete uvést nějaké ceny, v jakých relacích se pohybují zařízení v Praze?
Lucie Řeháková: Tak například v soukromých domovech pro seniory se ceny klidně pohybují okolo 60 tisíc měsíčně. Přičemž záleží na typu pokoje, rozsahu služeb a nadstandardních možnostech. To je náklad, který vyžaduje většinou i zapojení rodiny a spolufinancování z dalších zdrojů.
Šimon Ornest: Pane řediteli, proč je pro nemocnici výhodné lůžka sociálně-zdravotního pomezí mít? Pomůže to například k snížení počtu dlouhodobě blokovaných lůžek následné péče?
Tomáš Krajník: Tady je potřeba uvést hned na začátku, že pro nemocnici to ekonomicky výhodné není. Není to nic, co by nám přineslo víc peněz do rozpočtu. Více peněz dostaneme za lůžka následné péče. Co je pro nemocnici zajímavé a proč to chceme dělat je, že nám to umožňuje férové rozdělení nákladů mezi ministerstvy. Zároveň to pomáhá připravit rodiny na přesun pacienta, protože na hrazení tohoto lůžka už můžete využít peníze, které vyplácí stát – jako sociální podporu, nebo jako příspěvek na péči. Pojišťovna zároveň vidí jasný signál, že připravujeme pacienta na přesun na sociální lůžko a máme čas to připravit a zajistit.
Šimon Ornest: Máte nějaký takový příklad z poslední doby?
Tomáš Krajník: Tak určitě by se jich našlo víc, ale vzpomínám si na jeden, který mi připadal i svým způsobem zábavný. Jeden pacient, který byl u nás hospitalizován, nám přímo z postele napsal do datové schránky, že sám sebe zhodnotil jako někoho, kdo by u nás měl ještě minimálně dva, tři měsíce zůstat. Odmítal propuštění, napsal nám poměrně dobrou argumentaci, proč si myslí, že by měl zůstat – včetně toho, že si složitě nazouvá boty a sestřička mu je vždy ochotně nazuje. Pacienta jsme samozřejmě propustili, protože nazrál čas přesunu na sociální službu. Proběhlo to za asistence Městské policie, která velmi neotřelým a pro mě oceňovaným způsobem pacienta doprovodila do sociálního zařízení. Dokonce mu tam jeden z policistů zaplatil nějaký první poplatek, což hodnotím velmi vysoko a je to pro mě nezvyklé a obdivuhodné.
Šimon Ornest: Tak to je úplně takový nadprofesionální přístup. Slyšel jsem, že zvažujete zavedení hospicových lůžek. Co by to přesně znamenalo?
Lucie Řeháková: Jednalo by se o speciální pokoj, kde by rodina mohla společně trávit chvíle se svým blízkým, který se nachází v terminálním stádiu nemoci a v kombinaci s naší duchovní péčí by mohlo jít o možnost důstojného rozloučení.
Šimon Ornest: Jak vypadá takový běžný den pacienta na lůžku sociálně-zdravotním? Kdo se o něj stará a jaká péče je nejčastěji potřeba?
Lucie Řeháková: Běžný den pacienta na sociálně zdravotním lůžku se dělí na část zdravotní a část sociální. Tím vlastně dochází k přeměně z péče zdravotní na sociální. Ve zdravotní části nejde jen o tu intenzivní léčbu, a v sociální části se jedná o zajištění základních životních potřeb, nějaké podpory, aby člověk mohl fungovat důstojným způsobem, dokud se nenajde nějaké dlouhodobé řešení.
Šimon Ornest: Vidíte do budoucna trend, že tyhle služby budou čím dál tím důležitější?
Tomáš Krajník: Já si osobně myslím, že je nutné, aby se co nejvíc hledaly postupné kroky, tak, aby to probíhalo hladce. Stát tím peníze neušetří, nemocnice tím víc nevydělá, protože cena toho lůžka je vždycky podobná. Nedá se říct, že bychom nějak dokázali zlevnit péči pro člověka, který leží, potřebuje pomůcky, ať už inkontinenční nebo jakékoliv jiné. Léčba probíhá, i když pacienta propustíte, ale pomůže nám to přesouvat ty lidi včas – kvalitně a bez stresu rodiny. To je něco, v čem vidím hlavní výhodu.
Šimon Ornest: Nakonec, co byste vzkázali lidem, kteří se doma starají o nemocného blízkého, jehož stav se najednou hodně zhorší? Kdy je správný čas ozvat se sociální pracovnici nebo nemocnici?
Lucie Řeháková: Pokud se doma staráte o nemocného blízkého a začínáte mít pocit, že už péči nezvládáte, rozhodně to není selhání. Je to okamžik, kdy je právě správné si říci o pomoc. Péče o člověka s omezenou soběstačností je rozhodně psychicky i fyzicky náročná a systém sociálních a zdravotních služeb by tu měl být právě od toho, aby vás podpořil.
Tomáš Krajník: Tady mě napadá, že by bylo dobré zmínit projekt, který probíhá ve spolupráci s Charitou ČR, jehož jsem součástí. V rámci něj se snažíme najít cestu, jak rodinám zjednodušit hledání správného umístění nebo zařazení pro osobu, která potřebuje péči – ať už jde o seniora, nebo o někoho, kdo je v znevýhodněné situaci. Není jednoduché posoudit, jestli potřebuje sociální péči, zdravotní péči, nebo kombinaci péče. Tento projekt by měl pomoct posoudit všechny aspekty z pohodlí domova, zkontaktovat správné osoby a sestavit na míru péči pro konkrétního klienta. Myslím, že to bude velká výhoda, protože v současné době a v současném nastavení systému opravdu není snadné se v tom orientovat.
Šimon Ornest: Tak já jsem snad konečně pochopil, že pro spoustu rodin může být přechod mezi zdravotní a sociální péčí docela složitý. V čem tyhle typy lůžek pomůžou rodinám, které ještě nejsou připraveny na přijetí pacienta do domácí péče?
Lucie Řeháková: Tato lůžka pomáhají rodinám v průběhu překlenovacího období a to mezi ukončením hospitalizace a vyřízením pobytových služeb či návratu do domácího prostředí. A díky těmto lůžkám rodiny získávají čas na realizaci pobytových nebo terénních služeb či úpravu v domácnosti.
Šimon Ornest: Oběma moc děkuji za i pro mě velice užitečný rozhovor a těším se zase někdy na setkání tady u nás v Křižníku Žižkov.
––––––––––––––––––––
Potřebujete poradit s přesunem pacienta do následné péče v naší nemocnici? Všechny informace najdete zde.
Publikováno: 10. 12. 2025
