Fakt boží péče
Ambulantní centrum, lůžková oddělení, RTG a SONO, lékárna.
Nejen pro Prahu 3.
Zpět na výpis: Fakt boží péče
Co spojuje Žižkov, Roudnici nad Labem a dva bratry, kteří dnes společně vedou Nemocnici sv. Kříže Žižkov? Rodinný příběh Krajníků je se zdravotnictvím i Žižkovem spojený už po generace. A dnes se pomyslný kruh uzavírá právě tady – v nemocnici, kde Tomáš Krajník působí jako ředitel a jeho bratr Ondřej jako primář.
Ze Žižkova do Roudnice – a zase zpátky
Žižkov se v rodinném příběhu Krajníků objevuje dávno předtím, než oba bratři začali působit v Nemocnici sv. Kříže. Jejich otec se narodil v Bořivojově ulici a s manželkou prožili první společné roky v malém bytě v Jeseniově ulici. Později se rodina přestěhovala do Roudnice nad Labem, spojení s Prahou a Žižkovem ale nezmizelo.
„Nás potom z Roudnice často do Prahy i na Žižkov vysílali,“ vzpomíná v podcastu Ondřej Krajník. Sám se sem vrátil během studií medicíny – bydlel na Švehlově koleji jen kousek od dnešní nemocnice a právě v Nemocnici sv. Kříže absolvoval několik týdnů odborné interní praxe.
Jak sám říká: „Žižkov a my, to patří dohromady.“
Návrat obou bratrů právě sem má ale ještě jednu, mnohem osobnější rovinu. Jejich otec si přál, aby jednou pracovali společně. Ještě zažil začátky jejich působení v nemocnici, i když už nemohl vidět, kam se ji podařilo posunout. „Myslím, že by se mu to líbilo. Tak jako se mu líbilo bydlet na Žižkově,“ říká Tomáš Krajník.
Dva bratři, dvě profesní cesty, jedna nemocnice
Přestože oba vyrůstali v rodině úzce spjaté se zdravotnictvím, jejich profesní cesty byly rozdílné.
Ondřej Krajník se vydal cestou medicíny a dnes v nemocnici působí jako primář. Tomáš Krajník naopak zdravotnické vzdělání nemá. Profesní zkušenosti získával mimo medicínu, mimo jiné v korporátním prostředí, a dnes nemocnici úspěšně řídí z ekonomické a manažerské stránky.
Právě spojení těchto dvou světů je pro fungování nemocnice důležité. Na jedné straně stojí medicína, každodenní kontakt s pacienty a zkušenost lékaře. Na druhé schopnost nemocnici ekonomicky řídit a rozvíjet tak, aby mohla dlouhodobě poskytovat péči, kterou považuje za důležitou.
V jednom se ale oba pohledy potkávají: nemocnice pro ně nemá být jen místem zdravotních výkonů. Má být místem pro člověka.
Nejen pacient. Především člověk.
Jednu z hodnot, kterou si bratři nesou z rodiny, vystihuje vzpomínka na jejich otce.
Ten podle Ondřeje Krajníka říkával, že stará babička po operaci kýly nepotřebuje mít u postele pana profesora. Potřebuje mít co nejblíž svého dědečka.
Jednoduchá věta vlastně shrnuje velkou část filozofie, kterou se dnes nemocnice snaží naplňovat. Odborná péče je samozřejmým základem. Stejně důležité jsou ale prostředí, komunikace, blízkost rodiny a pocit, že zdravotníci znají člověka, o kterého se starají.
„Vědět maximum faktů a z toho si vytvořit k tomu člověku vztah. Použít metody, které jsou pro něj přijatelné, a prospět mu. Prospět tomu člověku, mít ho rád,“ popisuje Ondřej Krajník.
Právě proto je podle obou bratrů důležité i umístění nemocnice přímo v Praze. Rodina totiž není při léčbě jen návštěvou navíc. Je její důležitou součástí.
Blízkost rodiny může mít podle jejich zkušeností vliv nejen na psychickou pohodu, ale i na samotné zotavování pacienta. A nemocnice v centru města má jednu velkou výhodu – umožňuje blízkým být opravdu nablízku.
Nemocnice nemůže být jen tvrdý byznys
Tomáš Krajník do společného vedení nemocnice přináší také ekonomický pohled a zkušenosti ze světa mimo zdravotnictví. Dobře si proto uvědomuje, že moderní zdravotní péče je nákladná a že každá nemocnice musí přemýšlet také o své ekonomické udržitelnosti.
Podle něj ale existuje hranice, za kterou by ekonomická logika neměla vytlačit samotný smysl zdravotní péče.
Příkladem je oddělení DIOP – dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče. Jeho provoz nemocnice navzdory nastavení úhrad každý měsíc významně finančně podporuje, protože tuto péči považuje za nezbytnou nejen pro své pacienty, ale i pro Prahu jako celek.
„Nechceme nemocnici nastavit tak, aby z ní byl jen tvrdý byznys,“ vysvětluje Tomáš Krajník.
Nemocnice má podle něj zůstat otevřená lidem a poskytovat i péči, která nemusí být z čistě ekonomického pohledu tou nejvýhodnější, ale pro pacienty a jejich rodiny je zásadní.
Hodnoty, které se dědí
Když dnes bratři Krajníkovi mluví o Nemocnici sv. Kříže Žižkov, opakují se v jejich vyprávění podobná témata: rodina, blízkost, poctivost, tým, tradice a lidskost.
Nejsou to přitom hodnoty, které vznikly až s jejich příchodem do nemocnice. Oba si je přinesli z rodiny, v níž bylo zdravotnictví přirozenou součástí života.
Možná právě proto dnes mluví o péči, která nekončí správně stanovenou diagnózou nebo provedeným výkonem. Součástí dobré nemocnice je podle nich také kvalitní ošetřovatelská a rehabilitační péče, příjemné prostředí, dobré jídlo, možnost duchovní podpory a především způsob, jakým zdravotníci s pacientem a jeho rodinou komunikují.
Pacient by se měl i v nemocnici cítit co nejblíž tomu, jak se cítí doma.
Cesta tam a zase zpátky
Zdravotnictví provázelo rodinu Krajníků dlouho předtím, než se oba bratři ocitli pod jednou střechou Nemocnice sv. Kříže. A podobně dlouho je jejich rodinný příběh spojený se Žižkovem.
Tady se narodil jejich otec. Sem se rodina vracela z Roudnice. Tady Ondřej Krajník během studií bydlel a získával první zkušenosti v nemocnici. A právě sem se nakonec oba bratři vrátili pracovně – každý jinou cestou, ale do stejné nemocnice.
Ze Žižkova do Roudnice. Z Roudnice zpátky na Žižkov. A nakonec společně do Nemocnice sv. Kříže.
Přání jejich otce, aby jednou pracovali spolu, se tak splnilo možná symboličtěji, než si tehdy dokázal představit.
Celý rozhovor s Tomášem a Ondřejem Krajníkovými si můžete poslechnout v novém dílu podcastu Křižník Žižkov. Dozvíte se v něm více o jejich rodinném vztahu ke zdravotnictví a Žižkovu, o roli rodiny při léčbě i o tom, co pro ně v každodenní praxi znamená „Fakt boží péče“.
Zpět na výpis
Žižkov a my, to patří dohromady. Příběh bratrů Krajníkových
Ze Žižkova do Roudnice – a zase zpátky
Žižkov se v rodinném příběhu Krajníků objevuje dávno předtím, než oba bratři začali působit v Nemocnici sv. Kříže. Jejich otec se narodil v Bořivojově ulici a s manželkou prožili první společné roky v malém bytě v Jeseniově ulici. Později se rodina přestěhovala do Roudnice nad Labem, spojení s Prahou a Žižkovem ale nezmizelo.
„Nás potom z Roudnice často do Prahy i na Žižkov vysílali,“ vzpomíná v podcastu Ondřej Krajník. Sám se sem vrátil během studií medicíny – bydlel na Švehlově koleji jen kousek od dnešní nemocnice a právě v Nemocnici sv. Kříže absolvoval několik týdnů odborné interní praxe.
Jak sám říká: „Žižkov a my, to patří dohromady.“
Návrat obou bratrů právě sem má ale ještě jednu, mnohem osobnější rovinu. Jejich otec si přál, aby jednou pracovali společně. Ještě zažil začátky jejich působení v nemocnici, i když už nemohl vidět, kam se ji podařilo posunout. „Myslím, že by se mu to líbilo. Tak jako se mu líbilo bydlet na Žižkově,“ říká Tomáš Krajník.
Dva bratři, dvě profesní cesty, jedna nemocnice
Přestože oba vyrůstali v rodině úzce spjaté se zdravotnictvím, jejich profesní cesty byly rozdílné.
Ondřej Krajník se vydal cestou medicíny a dnes v nemocnici působí jako primář. Tomáš Krajník naopak zdravotnické vzdělání nemá. Profesní zkušenosti získával mimo medicínu, mimo jiné v korporátním prostředí, a dnes nemocnici úspěšně řídí z ekonomické a manažerské stránky.
Právě spojení těchto dvou světů je pro fungování nemocnice důležité. Na jedné straně stojí medicína, každodenní kontakt s pacienty a zkušenost lékaře. Na druhé schopnost nemocnici ekonomicky řídit a rozvíjet tak, aby mohla dlouhodobě poskytovat péči, kterou považuje za důležitou.
V jednom se ale oba pohledy potkávají: nemocnice pro ně nemá být jen místem zdravotních výkonů. Má být místem pro člověka.
Nejen pacient. Především člověk.
Jednu z hodnot, kterou si bratři nesou z rodiny, vystihuje vzpomínka na jejich otce.
Ten podle Ondřeje Krajníka říkával, že stará babička po operaci kýly nepotřebuje mít u postele pana profesora. Potřebuje mít co nejblíž svého dědečka.
Jednoduchá věta vlastně shrnuje velkou část filozofie, kterou se dnes nemocnice snaží naplňovat. Odborná péče je samozřejmým základem. Stejně důležité jsou ale prostředí, komunikace, blízkost rodiny a pocit, že zdravotníci znají člověka, o kterého se starají.
„Vědět maximum faktů a z toho si vytvořit k tomu člověku vztah. Použít metody, které jsou pro něj přijatelné, a prospět mu. Prospět tomu člověku, mít ho rád,“ popisuje Ondřej Krajník.
Právě proto je podle obou bratrů důležité i umístění nemocnice přímo v Praze. Rodina totiž není při léčbě jen návštěvou navíc. Je její důležitou součástí.
Blízkost rodiny může mít podle jejich zkušeností vliv nejen na psychickou pohodu, ale i na samotné zotavování pacienta. A nemocnice v centru města má jednu velkou výhodu – umožňuje blízkým být opravdu nablízku.
Nemocnice nemůže být jen tvrdý byznys
Tomáš Krajník do společného vedení nemocnice přináší také ekonomický pohled a zkušenosti ze světa mimo zdravotnictví. Dobře si proto uvědomuje, že moderní zdravotní péče je nákladná a že každá nemocnice musí přemýšlet také o své ekonomické udržitelnosti.
Podle něj ale existuje hranice, za kterou by ekonomická logika neměla vytlačit samotný smysl zdravotní péče.
Příkladem je oddělení DIOP – dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče. Jeho provoz nemocnice navzdory nastavení úhrad každý měsíc významně finančně podporuje, protože tuto péči považuje za nezbytnou nejen pro své pacienty, ale i pro Prahu jako celek.
„Nechceme nemocnici nastavit tak, aby z ní byl jen tvrdý byznys,“ vysvětluje Tomáš Krajník.
Nemocnice má podle něj zůstat otevřená lidem a poskytovat i péči, která nemusí být z čistě ekonomického pohledu tou nejvýhodnější, ale pro pacienty a jejich rodiny je zásadní.
Hodnoty, které se dědí
Když dnes bratři Krajníkovi mluví o Nemocnici sv. Kříže Žižkov, opakují se v jejich vyprávění podobná témata: rodina, blízkost, poctivost, tým, tradice a lidskost.
Nejsou to přitom hodnoty, které vznikly až s jejich příchodem do nemocnice. Oba si je přinesli z rodiny, v níž bylo zdravotnictví přirozenou součástí života.
Možná právě proto dnes mluví o péči, která nekončí správně stanovenou diagnózou nebo provedeným výkonem. Součástí dobré nemocnice je podle nich také kvalitní ošetřovatelská a rehabilitační péče, příjemné prostředí, dobré jídlo, možnost duchovní podpory a především způsob, jakým zdravotníci s pacientem a jeho rodinou komunikují.
Pacient by se měl i v nemocnici cítit co nejblíž tomu, jak se cítí doma.
Cesta tam a zase zpátky
Zdravotnictví provázelo rodinu Krajníků dlouho předtím, než se oba bratři ocitli pod jednou střechou Nemocnice sv. Kříže. A podobně dlouho je jejich rodinný příběh spojený se Žižkovem.
Tady se narodil jejich otec. Sem se rodina vracela z Roudnice. Tady Ondřej Krajník během studií bydlel a získával první zkušenosti v nemocnici. A právě sem se nakonec oba bratři vrátili pracovně – každý jinou cestou, ale do stejné nemocnice.
Ze Žižkova do Roudnice. Z Roudnice zpátky na Žižkov. A nakonec společně do Nemocnice sv. Kříže.
Přání jejich otce, aby jednou pracovali spolu, se tak splnilo možná symboličtěji, než si tehdy dokázal představit.
Celý rozhovor s Tomášem a Ondřejem Krajníkovými si můžete poslechnout v novém dílu podcastu Křižník Žižkov. Dozvíte se v něm více o jejich rodinném vztahu ke zdravotnictví a Žižkovu, o roli rodiny při léčbě i o tom, co pro ně v každodenní praxi znamená „Fakt boží péče“.
Publikováno: 14. 10. 2026